Proč píšu o střevních zánětech?
Jedním takovým disponuji. Před osmi lety ho nazvali "ulcerozní kolitida", někdy i "idiopatická kolitida", prý se mnou teď bude bydlet.
No tak alespoň že ty úporné průjmy mají název, a idiotské jsou, takže se jmenují tak jak mají. Ale co dál? Co teď bude? To přejde. Přejde! Že jo?
Nepřešlo.
Vkrádalo se to postupně do mého života, a já to neviděla. Nebo spíš nechtěla vidět. A pak to udeřilo vší silou, dostala jsem kouli s řetězem na nohu, toaleťák, kilometry toaleťáku, a za tři měsíce "schudla" o 25 kilo. První měsíc vybavena černým uhlím od obvodního lékaře jsem ještě v naději protrpěla, a doufala, že diagnóza z gastroskopie nebude znít rakovina. Nebyla to rakovina, naštěstí, uf je to v pohodě, říkala jsem si. Na internetu jsem si našla, že mám ulcerozní kolitidu, vítězoslavně jsem to oznámila v ordinaci, a čekala na pochvalu, jak jsem dobrá v diagnostice nemocí. "Tady máte prednison, 20 mg denně, Asacol 3x3x3 denně, a jíst můžete co chcete, ale vyhýbejte se tomu, co vám nedělá dobře. Za dva měsíce na kontrolu" Pět minut uběhlo jak voda, žádné ocenění se nekonalo, ale aspoň jsem dostala obrázek, ten jsem vyměnila v lékárně za krabičky s pilulkami. A život šel dál.
No a co se stalo za ty roky, to vám budu tady vyprávět. Spoustu legračních situací, dost sebezapření a taky sebepoznání, hodně jsem hledala a nacházela, v zápětí ztrácela abych to znovu našla, a hlavně chci všem poradit a předat zkušenosti ohledně vaření, výživy, pohybu, myšlenek, hodnot a taky to, jak za týden zatočit s akutní fází kolitidy a dostat se zase nahoru, do výchozího bodu, odkud si sami budeme rozhodovat, jestli nám bude blbě nebo dobře.
No tak alespoň že ty úporné průjmy mají název, a idiotské jsou, takže se jmenují tak jak mají. Ale co dál? Co teď bude? To přejde. Přejde! Že jo?
Nepřešlo.
Vkrádalo se to postupně do mého života, a já to neviděla. Nebo spíš nechtěla vidět. A pak to udeřilo vší silou, dostala jsem kouli s řetězem na nohu, toaleťák, kilometry toaleťáku, a za tři měsíce "schudla" o 25 kilo. První měsíc vybavena černým uhlím od obvodního lékaře jsem ještě v naději protrpěla, a doufala, že diagnóza z gastroskopie nebude znít rakovina. Nebyla to rakovina, naštěstí, uf je to v pohodě, říkala jsem si. Na internetu jsem si našla, že mám ulcerozní kolitidu, vítězoslavně jsem to oznámila v ordinaci, a čekala na pochvalu, jak jsem dobrá v diagnostice nemocí. "Tady máte prednison, 20 mg denně, Asacol 3x3x3 denně, a jíst můžete co chcete, ale vyhýbejte se tomu, co vám nedělá dobře. Za dva měsíce na kontrolu" Pět minut uběhlo jak voda, žádné ocenění se nekonalo, ale aspoň jsem dostala obrázek, ten jsem vyměnila v lékárně za krabičky s pilulkami. A život šel dál.
No a co se stalo za ty roky, to vám budu tady vyprávět. Spoustu legračních situací, dost sebezapření a taky sebepoznání, hodně jsem hledala a nacházela, v zápětí ztrácela abych to znovu našla, a hlavně chci všem poradit a předat zkušenosti ohledně vaření, výživy, pohybu, myšlenek, hodnot a taky to, jak za týden zatočit s akutní fází kolitidy a dostat se zase nahoru, do výchozího bodu, odkud si sami budeme rozhodovat, jestli nám bude blbě nebo dobře.
